Centrum pro dopravu a energetiku Centrum pro dopravu a energetiku

Tisková zpráva CDE

Třetina spotřebované vody pochází ze vzdálených zdrojů. Sucho na druhé straně planety tak může zdražit potraviny

10. 10. 2017

Společná tisková zpráva ekologických a rozvojových organizací Care, Centrum pro dopravu a energetiku, Fórum pro rozvojovou spolupráci, Glopolis, Greenpeace, Hnutí DUHA, Klimatická koalice a Veronica.

 

TŘETINA SPOTŘEBOVANÉ VODY POCHÁZÍ ZE VZDÁLENÝCH ZDROJŮ. SUCHO NA DRUHÉ STRANĚ PLANETY TAK MŮŽE ZDRAŽIT POTRAVINY

POTŘEBUJEME ZMĚNIT ZEMĚDĚLSTVÍ A LESNICTVÍ



úterý 10. října 2017 

Česká ekonomika celkově čerpá 29 % všech vodních zdrojů ze zahraničí, většinou ve formě vody spotřebované při produkci dovážených výrobků (zejména potravin na textilu) [1]. Kvůli probíhající změně klimatu je však většina těchto zdrojů ohrožena suchem. Týká se to například sójových bobů, které se do ČR dovážejí jako krmivo pro dobytek. Kvůli změně klimatu tak hrozí zdražování masa a mléčných výrobků (včetně dalšího zdražování másla). Jde také o další produkty dovážené ze zemí s vysokou zranitelností následky klimatických změn, jako je rýže, káva či bavlna. 

Řekl to dnes v Praze na tiskové konferenci přední odborník na problémy s vodou a jejich řešení Dr. Ertug Ercin z nizozemské organizace Water Footprint Network. Přijel do ČR na pozvání českých rozvojových a ekologických organizací sdružených v Klimatické koalici a Českém fóru pro rozvojovou spolupráci.

Rozvojové a ekologické organizace proto na tiskové konferenci zároveň představily společnou novou publikaci “Když klima není prima”. Popisuje co musí Česká republika udělat, aby na změny klimatu připravila nejen sebe, ale také pomohla s přípravou chudých rozvojových zemí, které budou zasaženy ještě více než Evropa: http://hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/2017/10/infolist_prima_klima_www_final.pdf
 

Právě zemědělství se bude muset výrazně změnit, pokud má produkovat dostatek potravin. V rozvojových zemích to znamená podporovat opatření pro ochranu polí před stoupající hladinou, využívání pestřejší škály plodin (místo jednostranného zaměření na exportní plodiny typu sójových bobů). V ČR to znamená zejména zvyšovat plochu ekologického zemědělství využívajícího místních zdrojů místo krmiv z Jižní Ameriky či zlepšovat ochranu proti erozi půdy. Místo biopaliv první generace (jako je řepka olejka) využívat vhodná místa (například zaplavovaná pole) pro pěstování energetických dřevin.

Změna klimatu však nepostihuje jen zemědělství a produkci potravin. Způsobuje také šíření nemocí v rozvojových zemích či nesnesitelná vedra ve městech na celém světě a ohrožuje hospodářské lesy. Všude tam musíme podniknout akce pro přizpůsobení se novým podmínkám. Adaptace však mají své meze a pomohou zvládat jen malou změnu klimatu (růst teploty o 1,5 až 2 stupně). Neobejdeme se tak bez významného snížení emisí.

Zahraniční expert i místní organizace se shodují, že stávající státní koncepce nestačí, je nezbytné se pustit do praktických řešení. Ukazuje to i příklad dvou stěžejních koncepcí, které přijala současná vláda. Vláda přijala strategii a stanovila konkrétní úkoly pro zadržování vody v krajině, některé důležité však chybí [2]. Další koncepce - Politika ochrany klimatu - zase na základě tlaku ministerstva financí na ministerstvo životního prostředí slibuje jen zlomek peněz potřebného českého podílu na pomoci chudým zemím s adaptacemi na změnu klimatu. Navíc financování předpokládá později, než bude nutně potřeba [3].

Co bude muset příští vláda dál podniknout na pomoc rozvojovým zemím a pro adaptaci na změnu klimatu v ČR:
-    Zvýšit pomoc rozvojovým zemím: škody způsobené změnami klimatu se už nyní počítají v desítkách miliard dolarů a adaptační opatření jsou chronicky podfinancovaná. Vláda však plánuje z dnešních 200 milionů korun ročně navýšit pomoc pouze na 1,8 miliard korun, a to až v roce 2030. Potřebná částka vypočítaná podle výše českých emisí, počtu obyvatel a HDP se pohybuje kolem 10 miliard korun ročně.
-    Zafinancovat konkrétní projekty revitalizace co nejdelších úseků českých řek, které byly v minulosti přebagrovány na kanály o odvádějí vodu z krajiny příliš rychle.
-    Zásadně reformovat lesní hospodářství. Je nutné postupně přeměnit smrkové monokultury na listnaté a smíšené porosty, které do většiny naší krajiny přirozeně patří, a přejít od holosečného kácení k průběžné, výběrové těžbě po jednotlivých stromech. K tomu je nutné změnit lesní zákon tak, aby zajistil větší výsadbu listnatých stromů a omezil holosečnou těžbu, a ke stejnému účelu přejít ve státních lesích na standard hospodaření dle certifikátu FSC, který vyžaduje šetrnější přístupy než současná legislativa.
-    Vyčistit smog  - zdravotní rizika jsou totiž v rozpálených městech ještě horší. To znamená vyžadovat od elektráren dodržení nových evropských limitů znečištění, zpoplatnit i znečištění z domácích kotlů a aut a nastavit motivační prostředí pro rozvoj čistých domácích obnovitelných zdrojů energie. Ty budou překonaná fosilní paliva nahrazovat a srazí tak kromě znečištění i emise skleníkových plynů, které jsou příčinou změny klimatu.

Dnes zveřejněná publikace “Když klima není prima” také uvádí příklady firem, které ve spolupráci s Water Footprint Network měří svoji vodní stopu a hledají možnosti omezení neefektivní spotřeby vody ve svých provozech. Je zajímavé, že se jedná například o firmy z odvětví u nás tradičního - z pivovarnictví. Pozitivními příklady jsou pivovarnické koncerny AB InBev (dříve SABmiller) či Heineken (včetně pivovaru Krušovice, který skupina vlastní). Ty dlouhodobě snižují vodní náročnost výroby piva a tím i ohrožení suchem. Opatření se týkají nejen efektivního využívání vody při samotném vaření, ale také udržitelného řetězce: pěstování surovin, nakládání s odpadními vodami a kompenzací v podobě podpory projektů zadržujících vodu v krajině.

Ertug Ercin, expert na udržitelné hospodaření s vodou, Water Footprint Network, řekl:

“Rozsáhlá mezinárodní studie ukázala, že téměř třetina všech vodních zdrojů, na kterých je ekonomika České republiky závislá, se nachází mimo její území. Například sója používaná v živočišné zemědělské výrobě ke zkrmování se z 57 procent dováží z regionů silně ohrožených nedostatkem vody. Pokles zdejší úrody vyvolaný změnou v rozložení srážek může způsobit růst cen masa a mléčných výrobků pocházejících z českých chovů. Klimatická změna tak může ovlivnit ceny potravin i ve střední Evropě.”

Klára Sutlovičová, Glopolis, vedoucí programu Energetika a změna klimatu, členka rady Klimatické koalice, řekla:

“Jelikož emise nelze zastavit ihned, musíme se připravit na změny, kterým se nevyhneme. Už současné oteplení o zhruba jeden stupeň má nerovnoměrné dopady. Adaptace na globální změny podnebí neznamená pouze obměnu zemědělských plodin, stavby hrází, lépe izolované domy, uvyknutí častějším povodním nebo velmi horkým létům. Také může jít o stěhování milionů lidí. Pokud vláda chce systematicky pomáhat ohroženým lidem přímo v místech problémů, musí výrazně navýšit pomoc chudým zemím se zvládáním dopadů změny klimatu. Současná čtyři promile HDP jsou zoufale málo.”

Pavel Přibyl, ředitel Českého fóra pro rozvojovou spolupráci, řekl: 

“Jedna věc je objem financí, který bohaté země poskytují na rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc. V nich jsou klimatická opatření či reakce na sucho či tajfuny jednou z položek. Zde se mimochodem ČR  sice snaží, ale stejně je zatím pouze na 40 % svého závazku. Co je ale dále potřeba: posílit soulad primárně nerozvojových politik a praxe s rozvojovými cíli, včetně klimatických. Nejedná se přitom pouze o podobu energetiky, zemědělství či péče o krajinu v bohatých zemích, ale o řadu dalších kroků. Ty pomohou zajistit nejchudším zemím dostatečné vlastní příjmy, aby se mohly se změnami klimatu lépe vypořádat. Jde například o omezení daňových úniků z podnikání nadnárodního byznysu v chudých zemích. Jejich výše je srovnatelná s tím, kolik bohaté země na rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc vydávají.” 

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA a člen rady Klimatické koalice, řekl:

“Až příště zase vyletí ceny másla nahoru, možná to bude kvůli suchu v Jižní Americe. A to je jen mediálně přitažlivá špička ledovce. Závislost České republiky na vodě ze zahraničí je stejně nebezpečná jako závislosti na dovozu fosilních paliv. Proto musíme naše zemědělství měnit a místo krmení dobytka ve velkochovech sójou rozvíjet ekologické zemědělství využívají místní zdroje. Potřebujeme také změnit naše lesnictví a přírodními způsoby zadržovat vodu v krajině. Zároveň však potřebujeme výrazně omezit spotřebu fosilních paliv, abychom změny udrželi na takové úrovni, na niž se dá přizpůsobit.”


Kontakty:

Ertug Ercin, Water Footprint Network, +31 617 366 472, aercin@hotmail.com (pouze anglicky)
Pavel Přibyl, FoRS - České fórum pro rozvojovou spolupráci, 603 207 249, pavel.pribyl@fors.cz
Klára Sutlovičová, Glopolis, 702 145 177, sutlovicova@glopolis.org
Jiří Koželouh, Hnutí DUHA, 723 559 495, jiri.kozelouh@hnutiduha.cz
Jan Piňos, média a komunikace Hnutí DUHA, 731 465 279, jan.pinos@hnutiduha.cz


Poznámky:

[1] http://waterfootprint.org/en/about-us/news/news/vulnerabilities-europes-economy-global-water-scarc/
http://www.imprex.eu/system/files/generated/files/resource/executive-summary-imprex-d12-1-final.pdf 

[2] Na základně tlaku zejména ministerstva zemědělství na ministerstvo životního prostředí bylo vypuštěno ozdravení českých lesů i přísnější ochrana půdy před erozí. U revitalizace řek zmizel údaj, kolik kilometrů má být revitalizováno. Hrozí také stavba betonových přehrad, které by ničily krajinu a zadržování vody pomohly méně než přírodě blízká opatření (revitalizace řek a mokřadů, ochrana lužních lesů atp.). 

[3] http://www.hnutiduha.cz/aktualne/nova-vladni-politika-ochrany-klimatu-omezi-plytvani-uhlim-v-pomoci-ohrozenym-zemim-se

stáhnout